Jdu si svou cestou.
Nejen proto, že jsem žena – baví mě dělat víno jinak. Ono to zní jednoduše - hrozny se posbírají, proběhne fermentace, víno si odpočine v sudu, láhev, prodej a tadá. Ono to vlastně jednoduché je, jen je za tím hromada práce.
Ve víně nechávám promlouvat vinohrad a samotnou odrůdu. Nedělám uniformní vína, jako je třeba polosuchá Pálava, a neprodávám burčák. Nikam vína netlačím, netvořím co je zrovna módní. Do vín zasahuju minimálně – ať už ve vinohradě, nebo ve sklepě. Jen kontroluji, že jdou správným směrem. Jsem svým největším kritikem. Víno mi musí chutnat i v druhém doušku.
Základem je pro mě zdravá půda a vinohrad. Neboť ve vinohradě vše začíná. Většina mých vinohradů byla vysázena v 70. a 80. letech a zažili kde co. Já musím poslouchat je, staré vinohrady novým kouskům nenaučím. Odměnou je mi nezaměnitelné charisma, které se promítá do mých vín.
Vinařství chápu jako řemeslo, které se neobejde bez zvídavosti, tvrdohlavosti a pokory.
Fascinuje mě jeho rozmanitost.