Táta neváhal sednout na rozvrzanou Libertu a dojet za mnou na zábavu, suše mi připomenout, že zítra ve čtyři ráno vstáváme do vinohradu kopat. Ať se podle toho zařídím.
Pocházím z vinařské rodiny a byla jsem vychovávaná v respektu k půdě a k zemědělství. Jako malá jsem práci ve vinohradě nesnášela. Z vesnice jsem odešla do města za studiem a s vinařením jsem nechtěla mít nic společného. Jenže život dovede životem zavířit a přišla chvíle, kdy jsem potřebovala věci otočit vzhůru nohama a vrátit se ke kořenům. Už je to devět let, co jsem tátovi, když bouchl do stolu, že se vinohrad prodá, řekla: „Tak mě to nauč.“ A vinohrad na Čtvrtích se neprodává. Tím jsem vstoupila do vinařského světa.
Dobrovolně.
S láskou i beraní svéhlavostí.
Začátky byly krkolomné. Přece jenom u nás bylo pravidlem, že hospodářství přebírá muž. Ono je to pochopitelné, není to lehká práce. Jenže já měla nadšení a dost tvrdohlavosti na to, abych si tu cestu vydupala.
Tak vzniklo vinařství TŘI ČTVRTĚ.
