Moje první vzpomínky spojené s vínem patří dědovi a babičce. Děda vládl sklepu, kde měl sudy snad všech velikostí. Vždycky mě posadil na ten největší a do ruky mi podal koštýř nebo klasickou půldecovou koštovku.
Babička zase kralovala svačinám ve vinohradě. Když chlapi odjeli do sklepa mlít hrozny, vytáhla své poklady: domácí šunku nebo zavařené uzené se sulcem a slaným sádlem. Svačilo se přímo ve vinohradě, s ulepenýma rukama od hroznů.
Vinobraní je největší událost celého vinohradnického roku. Sjede se celá rodina, udělá se kus práce a hoduje se. Je to oslava celoroční práce. Moje rodina je široká, mám totiž kolem sebe armádu kamarádů ochotných pracovat ve větru dešti.
Pamatuji si na kmotřenku a jejich stůl, u kterého se sešla celá rodina včetně sousedů. Na stůl, který se prohýbal jídlem a kolem něho zněl smích.
Víno totiž potřebuje společnost - milých lidí a dobrého jídla.
A tak si tady žijeme.
